Páteční přípravy
Je pátek podvečer a posádka ve složení Kuklík, Somík a já vyráží z Oldřichovic do Otrokovic. Zvláštní věta, co říkáte? Ale nebojte, náš kmen stále sídlí v Otrokovicích, vyrazil na víkend do Oldřichovic a ne naopak a je nás mnohem více než tři. To jen hlavy zapomnětlivé vyjíždí posbírat poslední zbytky rekvizit. V klubovně bereme batožinu osazenstva a obrovského šneka karimatek. Bohužel, nezbývá pro něj jiné místo než na Somíkovi, který je následně důkladně zatlačen mezi batohy a celou cestu zpět jeho hlas zní notně přidušeně. Přibíráme Kuklíkovy krabice a už hurá zpět do Oldřichovic. Chalupa je plně obsazena malými i velkými; musím uznat, že účast opravdu nezklamala. Celkem se nás sešlo 11 malých, 9 velkých a pes! Zahnat tuto hordu malých nezbedů na kutě si žádá nemalou námahu. Pak už já, tedy rejža (nebo spíše rýža?) s uspokojením zjišťuji, že všechny pomůcky, rekvizity a kostýmy jsou ze strany štábu bezchybně zajištěny – wašte! Takže ladíme detaily – to natočíme tady, to tam, tento záběr přeskočíme a dotočíme později – však to znáte – klasická filmová rutina :-) Večer končíme naší oblíbenou vědomostní soutěží Česko a pak už hurá do postelí nebo do v potu tváří postavených stanů!

Potíže – očekávané i překvapující
Po snídani není na co čekat, takže sbíráme scénáře, startujeme kameru, soukáme se do kostýmů... jenže! Tak jak rosničky hlásily, se i stalo – venku prší. Malá změna plánu nás ale nemůže odradit. Začínáme scénou v interiéru, kterak Gita zvaná Nesmrtelná zákeřně vymění Dámovi Sukovi klasický šampón za rýžový a mladý člen Ordinace v rýžové zahradě padá pod hladinu urýžován. Že nemáte ponětí, o čem je řeč? Nuže, čtěte ve zkratce podaný scénář našeho velkofilmu. Co dnes hýbe televizními obrazovkami? Přece televizní seriály. A kdo někdy nějakou tu Ordinaci či Pojišťovnu nedobrovolně sledoval, musí uznat, že je to místy pořádný horor. A tak jsme se rozhodli, že natočíme seriálový horor s názvem Ordinace v rýžové zahradě aneb Nesmrtelná Gita. Pro zdárné pochopení popisu natáčení zatím postačí vědět, že Gita vstala z mrtvých a hamounské doktory proklela rýžovým kouzlem. A o tom to celé je – rýže klátí jednoho doktora za druhým, až zasáhnou... ...ale nepředbíhejme...

Míša alias Dám Suk je úspěšně urýžován a na scénu nastupuje neústupný reportér Rej Karantén v podání Honzy. Už po prvních záběrech je jasné, že práce s tímto materiálem bude dost náročná. Pokud zrovna nezapomene, jak se jmenuje, tak se začne smát, nebo se mikrofonem škrábe na hlavě. Já jako rýža si trhám vlasy, Kuklík kameraman zvaný "kámo" ostří na další záběr. Ještě že Mikro trpělivě přepisuje údaje na klapce, aby střihači neměli tolik práce...

Venku je zima. Chystáme pohřeb Gity (Valči), všichni jsou stylově v černém a podávají se pietní pochutiny – rakvičky a věnečky. Dalším kamenem úrazu je zdánlivě jednoduchá věta, kterou má pronést zaměstnanec krematoria Kedar: "Prosíme smuteční hosty, aby přistoupili k pietnímu aktu." Vše je připraveno, pozůstalí v průvodu, vrata se s nesnesitelným skřípotem otevírají a Kedar pronáší: "Prosíme smuteční hosty, aby přistoupili k pie..." Dál to nejde, takže znovu. Smutečníci vesele poskakují, aby se zahřáli. Kedarova věta opět nedoznívá do konce. A znovu. Nechápeme. Ale alespoň je to velká legrace. Nakonec se Kedarovi podaří svou první a poslední filmovou repliku dokončit, Gita vstane z mrtvých a scéna je hotová.

Jenomže! Kámo kontrolně přetáčí záběr a zjišťuje, že se nic nenatočilo. Vcelku zásadní problém při filmování, řekl bych :-) Takže vytahujeme návod a zjišťujeme, že máme zanesené hlavy... Ale ne, šampónu nebude potřeba, jedná se o hlavy kamery, takže hurá do Tesca. Po Kuklíkově návratu jdem točit poslední scénu znovu, mnohým hercům to ani není divné, hraní je prostě baví :-) Následuje scéna se smutečním průvodem a pak už jednotlivá urýžování.

Černa Spáleníková, kterou ztvárnila neodolatelná Eliška, se klátí k zemi poté, co jí Novinový kamelot Somík hodí noviny i s reklamním balíčkem rýže. Točíme u branky a situaci komplikují neustále projíždějící auta, která svým hlukem kazí záběry. Navíc je pořád celkem kosa. Následuje další nezapomenutelná reportáž Reje, který provádí interview s kamelotem. Buď zrovna jede auto, nebo Rej zapomene text nebo mluví z cesty kamelot. Somík říká: "... chytila noviny a pak spadla na zem", načež Rej zcela nepochopitelně opáčí: "A co ten pytlík?", o kterém kamelot neztratil ani slovíčko... Jdeme do kolen :-) A ještě více, když zjišťujeme, že se opět nic nenatočilo. Nápad s použitím nové kazety se jeví jako spásný. Rozhovor nakonec doplyne až k jakžtakž solidnímu závěru.

Utopeni v rýži
Aleš Čížek Čížeček zvaný Ptáček maličký pomalu vyjde před dům, protáhne se a v tom... "Co to je? Pomoc! Moje noha!" Dolní končetina mu mizí v rýži a pak i koleno. Po pás v tekuté rýži už to není vůbec legrace. Střihově nejtěžší záběr nám dává skutečně zabrat. Hlavně situace "Šíma po pás v rýži" stojí za to – snad bude kvalitní i výsledný filmový efekt... Rej o tom všem točí poutavou reportáž, kterou v Televizních novinách sleduje několik napnutých pacientů ordinace.

Posledním urýžovaným je Príma Pantoflíček (Kamča), který si tak dlouho hraje s mobilem, až na něj spadne půlmetrákový pytel rýže (žádný strach, rekvizitáři vyrobili dokonalou atrapu ;-) ). A protože Rej už toho ví příliš mnoho, stane se mu podobná nehoda.

Jdeme na poslední scénu dne, protože závěr už máme předtočený. Jenomže – to by asi nebylo rozumné vyslepičit vám tady, jak to všechno nakonec dopadlo, že? Takže se nechte překvapit a v pravý čas vyražte do kina! Mohu se snad jen zmínit o tom, že první woapewoodský film byl se soumrakem zdárně dotočen. Štáb i herci padají únavou, ale pocit dobře odvedené práce je hřeje u srdcí. Za štěbetání usínajících se smějeme nad jednotlivými záběry a pak ještě trénujem pantomimu a (jak jinak tento víkend) filmové znalosti.

Foto na závěr
Je brzké nedělní ráno a naše hyperaktivní dětičky si balí batohy. Přestože jim to nikdo neřekl, před snídaní jsou téměř sbaleny. Naštěstí se mi je už po čtvrt hodině přemlouvání podaří přinutit nasoukat se alespoň částečně do kostýmů a udělat závěrečné společné foto. Sluníčko nás konečně alespoň v závěru přesvědčuje o tom, že je jaro, a tak obědváme na zahradě. Následuje přesun z filmových ateliérů v Oldřichovicích zpět do našich domovů.

Na tomto místě mi dovolte smeknout klobouk před tak dobrou spoluprácí všech zúčastněných. Ve filmu uvidíme herce, ale celé dílo by se nepodařilo bez zbytku štábu. Zuřivý a všudypřítomný fotograf Brejlík, svědomité skriptky a kostymérky Efa s Katkou, kuchařky Ivča a Mikro, pomocní spolupracovníci Somík s Kedarem, Mikro také v roli neúnavné a přesné klapky (postupem času jí tato role trochu lezla na mozek) a kameraman Kuklík zvaný pevná ruka a pevný stativ. Dělat rejžu takovému týmu bylo radostí!

Takže se těšte, až to střihnem, bude to velké! (asi :-) )

K tomuto článku je založena fotogalerie.