Po vyslechnutí této "pravdivé" legendy náš úkol zněl jasně: najít poklad žlutavských loupežníků. A tak jsme se, rozděleni do dvou stejně početných týmů, vydali na nelehkou cestu za pokladem.

První úkol jsme plnili hned v klubovně a zadal nám ho pan učitel. Jednalo se o rychlokvíz, který jsme zvládli na výbornou a oba týmy si odnesly první indicii. Vzápětí byl přednesen požadavek dalšího ze žlutavských pamětníků, tentokrát starého podivína. Chtěl po nás nasbírat, co nejvíce domečků nakreslených od kolemjdoucích. Tento úkol jsme měli plnit během celé cesty, a tak jsme konečně vyrazili z klubovny vstříc novým dobrodružstvím. Děti se okamžitě sesypaly na každého kolemjdoucího a prosily o nakreslení domečku. Když jsme byli po čtvrt hodině cesty stále ještě u klubovny, musela jsem rázně zakročit: "No, to bychom daleko nedošli", řekla jsem si a pozastavila sbírání domečků než dojdeme na zastávku. A tam to opět začalo, někteří kolemjdoucí nebo kolemstojící se sice zdráhali, že domeček nakreslit neumí, ale kdo by jim to věřil, vždyť domeček přece musí umět nakreslit každý...

Za chvilku přifrčel autobus, my organizovaně nasedli prostředními dveřmi a hon na domečky se rozjel i tam. "Vystupujem!" Jsme všichni a pokračujeme v cestě i sběru domků a máme namířeno k Moravní lávce, kde na nás čeká další z úkolů, který nám zadal starý pan stavitel - skládání puzzle. Týmy si ze svého středu zvolily zástupce a jde se na to. Evča skládá medvídka Pú a Valča Toma a Jerryho. Jde jim to od ruky, ale nakonec vítězí Evča a její tým získává další indicii.

A pokračuje se v cestě. Rovinka se postupně mění v kopeček, ale nám to nevadí, protože nás kupředu žene touha po pokladu. Asi v půlce žlutavského kopce potkáváme dalšího pamětníka - sběratele motýlů, a naším úkolem je nasbírat pro něj v lese co nejvíce kusů tohoto hmyzu. Ovšem není motýl jako motýl. Je logické, že takový modrásek bude určitě hodnotnější než obyčejný bělásek.

Motýli jsou pochytáni a my pokračujeme v cestě dál až na žlutavské hřiště, kde lehce svačíme a blbneme a necháváme si kreslit domečky. Po dostatečném vyblbnutí počítáme příklad pro starého matemetika, který nás jako všichni ostatní pamětníci odměňuje další indicií.

A teď rychle na koníky, které dětem slibuju už od klubovny. Nakrmíme je chlebem, pohladíme je a jdeme ještě splnit přání panu chemikovi - hrajeme molekuly a získáváme jednu z posledních indicií. Jednomu týmu už začíná svítat, co by mohlo být oním heslem. Druhý tým se ještě snaží získat další indicie v hádankách, a to už tým ve složení Honzík, Valča, Kiki, Eli a Kamča přibíhá se správným heslem.

Týmu dva, ve složení Sabča, Evča, Šíma, Anežka a Marky, to dochází zanedlouho, a tak tedy můžeme všichni odejít ke hřbitovu, v jehož blízkosti je poklad údajně ukryt. První začíná hledat tým, který nejdřív uhodl heslo a asi po deseti vteřinách je následuje i tým druhý. No, a zanedlouho už Honzík třímá v ruce tašku plnou sladkého bonbonového pokladu. Wašte.

Všichni si dají koko a naše kroky míří k poslednímu vrcholu dnešní výpravy - do žlutavské cukrárny. Ale jaké je naše překvapení, když k ní dorazíme a uzříme ceduli s nápisem "DNES SOUKROMÁ OSLAVA". To se opravdu může stát jen nám. Nu, což. Snad nás zachrání cukrárna na Spoláku.

A taky že jo. Někteří se sice museli lehce společensky poupravit (pro ty, co tam nebyli - Honzík měl jediný tepláky jako prasátko od bláta, a tak si je na můj povel šel na záchod převléct naruby), ale cukrárna se nakonec konala. Pochutnali jsme si na cukrových sněhulácích, což, myslím, byla hezká tečka za naší žlutavskou výpravou.

K tomuto článku je založena fotogalerie.