Pátek 9. listopadu, 16:45
Skrz dopravní špičku si klestím cestu k brněnskému Hlavnímu nádraží na domluvený sraz. Díky klasickému bonusu Českých drah v podobě cestovního času navíc se s účastníky akce potkáváme téměř současně. Pěchuji Stříbrný šíp provizorně přeměněný v nákladní vozidlo batohy čtrnácti cestovatelů.

18:27
Přesunuti na Vinohrady obsazujeme 75 čtverečních metrů našeho bytu a děti spouští rodeo v podobě skákání a řevu. Je nutno nasadit donucovací prostředky – tedy otevřít čtenářský kroužek. Překvapivě to zabírá. Večeříme kyselici a pak se pouštíme do Activit junior.

20:54
Pomalu chystáme děti do hajan. Na záchod po jednom, do koupelny na zuby po dvou. Zatím vše funguje, jak má, povídání z provizorní dětské ložnice se po několika desítkách minut mění ve spokojené oddychování.

21:30
My, starší a pokročilí, přemítáme o tom, jak příjemně zakončit cestovatelský pátek. Pokojem se line chytlavý nápěv, do tmy svítí černobílý obraz – Širokko rychlými kroky spěchá po schodech, zatímco Mirek s Jarkou, Rychlonožkou, Červenáčkem a Jindrou ani nedutají. Klasika nikdy nezestárne, a tak hltáme pět dílů Záhady hlavolamu.

Sobota 10. listopadu, 7:07
Vstáváme až příliš neochotně na to, že v 8:15 už máme sedět v trolejbusu. Naštěstí zvládáme vše ve výborném čase a nasnídáni vyrážíme na zastávku.

8:54
Zatímco se zásobovacím vozem bloumám úžasnou objížďkovou trasou Králova pole, jeden ze zúčastněných oddílů hlásí zpoždění, jehož ohlášená doba se může změnit. Pak už pronikáme mezi muzejní exponáty. Turbíny, motory, auta, letadla, předváděčka vodní soustavy a jiných pomocníků jsou poznatky velmi zajímavé. Kolečka, šroubky a převody za chvíli měníme za zrcadla, magnetismus, gravitaci a další fyzikální aspekty. Experimentální herna děti přímo uchvacuje.

11:49
Na tomto místě musím poznamenat, že z gastronomického hlediska se tato akce vydařila nadmíru. V muzeu nám paní kuchařka usmažila dokonce řízky a upekla buchtu. To jsme ještě na výpravě nezažili...

13:15
Na Náměstí Svobody vypuká další ročník Vyzvědačů. Fufles (Hasiči), Čan Haka a Oyate Woape mají rozděleno území v centru Brna a snaží se vyzvědět co nejvíce informací z prostoru soupeřů. Lítáme jako zběsilí, ztrácíme a získáváme životy, až s úderem třetí hodiny odpolední znaveni usedáme k čaji do ráje všech možných burgerů. Dali jsme do toho vše a nakonec se to vyplatilo. Konečně získáváme v nabité konkurenci první místo – a také právo pořádat Vyzvědače příští rok. Loučíme se s ostatními, děkujeme organizátorům za zajímavé okamžiky a už míříme zpět do tepla přechodného domova.

19:20
Usušeni a naplněni večerním pokrmem uléháme před DVD soustavu a relaxujeme u Madagaskaru. „Král Jelimán hurá a je to“ končí a s ním i dnešní den našich dětí. My ostatní však máme ještě jednu příjemnou povinnost – zjistit, jak dopadl Jan Tleskač a kdo se stal Velkým Vontem. Poslední čtyři díly Záhady hlavolamu jsou ještě lepší než prvních pět...

Neděle 11. listopadu, 9:05
Tuli představuje stopovací hru s názvem „Od Chica k Tuli“ neboli „Z Vinohrad do Líšně“. Po vyluštění úvodní zprávy tři skupinky vyráží. Až po sem se letošní Vyzvědači dají nazvat pohodovými. Od této chvíle však je všechno naruby – jedna kalamita střídá druhou. Vše začíná velkolepým příjezdem Martina na bílém koni. Pokud pranostiky většinou nevycházejí, tak dnes byla sněhová nadílka v den svátků všech Martinů drsnou realitou. Po deváté hodině začíná hustě sněžit a přestává až pozdě odpoledne. Můj zásobovací vůz naplněn batožinou a bohužel nepřezut do zimní obuvi čeká těžká zkouška.

10:15
Cestou k Tuli (průměrnou rychlostí 25 km/h) volá Somík, že špatně nasedli na trolejbus a jsou na druhé straně města. Kalamita pokračuje Brejlíkovým voláním, že někdo strhnul ceduli u pošty a oni neví, kudy dál. V teple bytu Tuli, Honzy a čtyřnohé Áji očekáváme příchod poutníků. Jako první doráží Somíkovci, kteří však část trasy vynechali, chvíli po nich promočeni vrážejí do dveří ostatní. Děcka šup pod peřinu, do děcek šup krupičku.

12:04
Sněhovou vánicí vyrážíme k zastávce šaliny. Osazenstvo nastupuje do osmičky, já s plným vozem a trochou obav vyrážím na „rally letní gumy“. Nikomu bych to nepřál zažít – ve sněhové břečce je auto takřka neovladatelné, naštěstí se mi daří pomaloučku objíždět nešťastníky sjeté v příkopech nebo napasované v kufrech dalších aut. Zážitek je to nezapomenutelný – po dálnici to frčí jako nikdy. Na tachometru mám 30 km/h, stejně jako kolegové přede mnou, občas se zleva přežene rychlík padesátkou...

12:42
Předáváme batohy a zjišťujeme další kalamitní okolnosti. Somík si zapomněl batoh u nás a Efa u Tuli. Už se nedivím ničemu... Ale to stále není všechno. Obsazujeme volná kupé vlaku a já se loučím se zbytkem výpravy.

13:15
V autě zjišťuji, že jsem celý den jezdil bez dokladů. Tento fakt dokonale zapadá do mozaiky kalamitních příhod. Nemá smysl pokoušet štěstí, a tak parkuju u supermarketu a vzhůru na Vinohrady šlapu po svých. Kolem rodného domu Bohumila Hrabala, závějemi vzhůru jako himalájský nosič.

13:50
Jak jsem již psal, stále není konec kalamitám. Volá Katka, že ani 47 minut po plánované odjezdu vlaku nevyrazili. A že se neví, kdy tomu bude jinak. Neskutečné... Zde naštěstí kalamitní vývoj událostí končí. Každý sníh jednou padat přestane, každý vlak se rozjede a dorazí do cíle. A tak dorazili do cíle i letošní Vyzvědači. Kdo dočetl až sem, jistě mi dá za pravdu, že byli nezapomenutelní... Díky všem, kdož tuto akci udělali takovou, jaká byla. A příště na Vyzvědačích zase v jiném městě (kde třeba?) – ahoj!

K tomuto článku je založena fotogalerie.