Hned v pátek ráno bylo jasné, že černých představ o zrušení táboření kvůli nepěknému počasí se obávat nemusíme. Sluníčko vyšlo a kromě tří nočních přestávek svítilo celý víkend.

Na tábořišti za Želechovicemi se nás sešla slušná řádka: Anežka, Eliška, Chico, Kamča, Katka, Kája, Kiki, Kuba, Kuklík, Mates, Míša, Sabča, Somík a v sobotu dorazila Tuli - ale nepředbíhejme.

Tábořiště v Údolí je zvláštní tím, že už při příchodu máte polovinu týpí postavenou - kostry zde totiž stojí non-stop. Zkusili jsme tedy plachtu nahodit na jednu kostru, té však byla malá. Druhý pokus už vyšel, i když s drobnými úpravami drdolu za netradiční pomoci žebříku a jedné z tyčí za pomoci "víme čeho" (kdo, ne, nevadí, je to totiž tajné :-))

Večer přišel čas špekáčků a poté, co jsme uložili mládežníky (Anežka pověděla všem pohádku o ukradeném týpí nebo něčem podobném), také chvíle pro pečené brambory.

Rána s naší omladinou nám nemůže nikdo závidět - že děti vstávají brzy je známé, ale pokud přes plachtu týpí začnou pronikat sluneční paprsky, je možné slyšet dětský povyk už v neuvěřitelných 6:30...

Dali jsme si snídani, u které se musím pozastavit. Projevila se v ní jindy nevídaná chuť jedné z nás na Kuklíkem připravený čaj. Ano, přátelé, byla to Kiki, která do sebe vpravila čtyři hrnky! A tento trend postupem času nejenže pokračoval, ale dokonce narůstal!!! Podivuhodné, ne?

Dopoledne jsme se vydali pod patronátem patrona akce Kuklíka do lesa, kde se odehrála jindy dobrodružná, v podání našich mladých ale celkem statická hra Na bonzáky. Bylo třeba chránit si obrázky umístěné na zádech a zároveň zjistit obrázky druhých. Bohužel - naši hráči se omezili na podivuhodné plazení se zády po zemi, takže pohled na hru byl docela zábavný. Mezi stromy, v trávě a listí se povalovala většinou jen vyčkávající těla, občas se někdo odvážil přilepit se ke stromu. Ve chvílích, kdy byl v blízkosti Kuklík, jemuž se bonzovalo, však děti naprosto ztrácely zábrany a taktiku, čehož výsledkem bylo většinou naprosté otevření svého obrázku světu. Vítězem se stala Kiki, která naboznovala nejvíc a spatřena byla jen jednou.

Zpět na tábořišti nás čekal oběd, a to výborná KOLÍNKA s mákem! Samozřejmě předcházena písmenkovou polévkou. Po krátkém klidu jsme uváleli hřiště a chopili se míče a talíře (každého zvlášť samozřejmě). Velký přehazkový souboj skončil nerozhodně - 1:1 na sety.

Kuklík stihnul zvládnout i obdivuhodný vzpěračský výkon - oblepen pěti děvčaty vydržel pět vteřin a dokonce si u toho ani ne*** do gatí :-)

Radovánky fyzické vystřídala gymnastika duševní při hře Telefon. Zodpovědět otázku bývá většinou jednoduché, jenomže tentokrát jste se museli nejdříve "dovolat" - trefit se míčkem na provázku do hrnce.

To už mezi námi byla Tuli a skoro nebyla Katka. Mňamózní knedlíčková polévka předcházela Matesově kvalitním výkonu při rozdělávání čistého ohně - WAŠTE! Večer ve sněmovním kruhu otevřela Anežčina pohádka o Matesovi a bance, pak jako zpestření vystoupil dívčí sbor, který vytáhl ze své mošničky songů to nejlepší, co měl, a přišla také pro některé první indiánská písnička v přímém přenosu - tušíte správně, byla to legendární a stále zelená "Hej hej hejá" :-) Před tím došlo i na kytárku.

Sobotní den zakončila schovka, při které nás navštívil pan Válec a Míša s Kubou se většinou schovávali tak, že je nikdo nenašel.

Do spacáků to šlo lépe než včera - únava byla znát.

V neděli ráno opět Kiki málem vypila všechen čaj (já fakt nevím, jak to s ní budeme dělat...) a pak se balilo a uklízelo. O půl jedenácté jsme vyslali děti a Tuli na vlak, přenosili věci k autům a vyrazili.

Na domovském nádraží už zbylo jenom předat batohy a rozloučit se.

Myslím, že pro mnohé první indiánské táboření, se povedlo a dlouho na něj budeme vzpomínat.

P.S.: Kdybyste chtěli vědět, proč nám Kiki málem vypila všechen čaj, zeptejte se jí, jak má velký hrnek :-)

K tomuto článku je založena fotogalerie.