Stále více se blíží výrobní sobota, na které si vyrobíme indiánské náušnice nebo nákrčníky z kuřecích kostí, takže by se asi hodilo nějaké bližší info o přípravě kostiček. O jaké kosti se jedná, je doufám jasné po různém četném vysvětlování dětem a písemném vysvětlení na plánu akcí na tento půlrok, ale přesto: Kuřecí křídlo -> prostřední část, kde jsou dvě kosti vedle sebe -> ta menší je ta správná.

A teď přichází ta zábavnější část po konzumaci. Brejlík vedle mě právě vyfoukává morek z namočených kostí a vypadá to velmi chutně… ale od začátku.

Příprava prostředí: Vykliďte členy rodiny, kterým bude vadit pohled, jak se budete rýpat v kuřecích kostech. Nachystejte si dostatek papírových ubrousků nebo kapesníků. Pokud vaše kosti (vaše kuřecí kosti) dosud odpočívaly bez úpravy, zalijte je do nějaké misky horkou vodou. Připravte se na mírný závan vůně, spíše smrádku. Vytáhnout první kost můžete hned, jakmile to dokážete; a než ji vydloubete, ostatní kosti jsou již krásně klouzavé. Dále si na stůl připravte nůž (napřed jsme zkoušeli zubatý, ale kosti po něm často křupou, takže doporučujeme obyčejný) nebo nůžky (já nejradši používám manikúrkní, ale máma mě nesmí vidět). Pod nůž je docela vhodné prkýnko. A dále párátka. Podle pevnosti párátek a zručnosti dloubače jeden až moc kusů.

Vlastní dloubání: Ořežte, ostříhejte nebo okousejte (nedoporučuju u starých kostí) chrupavčité konce. I po okousání je to lepší zarovnat nožem nebo nůžkami, rovné to líp vypadá. Na dotyk ta kost někdy není moc příjemná, ale všechno vyřeší papírový ubrousek. A teď vezměte do ruky párátko. Ze začátku doporučuju ten placatý konec párátka nebo dokonce špičku manikúrních nůžek (morek na koncích kostí může být poměrně tvrdý). Do užší části kosti už se nedostanete jinak než špičkou párátka. Konce kostí vypadají hnědé, i když už v nich nic není, tak už do nich moc nevrtejte, nebo vám prasknou. Peroxid se o detaily postará. Brejlík má zatím spotřebu tři párátka na čtyři kosti. Ale nemá žádné zlomené… Takže mu jenom vadí sahat na ta morkem obalená malá dřívka. Cíťa.

Pokračování: Snažte se vyčistit kosti opravdu důkladně, pomáhá i profukování (ovšem někdy člověk chce profukovat a málem mu prasknou škraně – v tu chvíli je třeba navrátit se ke šťárání párátkem). Je dobré vyfukovat morek do nějaké misky, jinak máte za chvilku ozdobný vzor na celém stole. Je to sice moderní, v některých chvílích ale málo žádané. Ničemu nevadí foukat do misky s vodou (třeba když jste měli staré kosti), aspoň se ten vyfouknutý hnus nevyfoukne ven. Vypadá to sice ošklivě, nechutně až odporně, ale je to celkem praktické. (Brejlíkův dodatek: Pokud ovšem nevyfouknete z misky tu vodu.)

Závěr: S kostmi se trochu pomazlete i z vnější strany, přece jen náušnice se zbytky masa ztrácí něco ze své krásy. Říkám si, že tohle mohl být první krok, a ne poslední… A pokud máte doma peroxid vodíku, připravte kostičkám příjemnou vybělovací lázeň. Pěkně všechny najednou, když je budete máčet po jedné, bude jim smutno a poslední zůstane hnědá, protože základní bělící složka peroxidu postupně vyprchává. (základní bělící složka peroxidu je, věřte nebo ne, peroxid :-) , pozn. Br.). Prý pomáhá i dát kosti do mraveniště, ale to jsme nezkoušeli. Mravenci spinkají. Pokud peroxid nemáte, můžete si ho pořídit v lékárně za cca 30 korun, nebo přijít s kostmi na schůzku před výrobní sobotou a my jim tu lázeň připravíme. Jinak co se týká délky pobytu kostí v peroxidu… dívejte se. Čerstvým kostem stačí třeba hodina, starší vyžadují delší dobu. Když na ně zapomenete, nic se nestane. Já jsem na ně zapomněla a nechala se koupat čtyři dny. Peroxid už tam žádný nebyl a kosti přežily.

A teď už vzhůru na výrobu paliček na buben.