Do toho mlhavě mrazivého rána se rozhodlo vstát víc než jen hrstka vedoucích. Jedni sourozenci, druzí třetí, pár kmenových jedináčků. Jdeme vítat jaro, které astronomicky začalo o den dříve, počasí se ale asi zpozdilo. V teplých krajích. Procházkou se zahříváme, o chvíli později začne být i trochu lépe.

Vyjdeme za město, zapadáme do bahna. Nikomu to však, zdá se, moc nevadí. Pokud tedy na botech netíží kilo mazlavé hlíny. Jdeme husím pochodem kolem remízku, který navazuje na louku. Hned se jde lépe, vytváříme neplánovanou rojnici a kocháme se i výhledem na Otrokovice. Děti se vyžívají v trhání tři metry dlouhých trav, případně jejich dalším zkrášlováním, starší osazenstvo se brání dalekonosnému šimrání. Srnky.

Jsme v lese. Vůně vlhkého dřeva, nikdo jiný než my. Za chvíli ho vidíme, náš kmenový strom. Vypadá v kořenech trochu ohrabaně a suše, ale stojí. Sedáme si, Somík rozdělává náš první čistý oheň tohoto roku, očišťujeme se v šalvěji. Rekapitulujeme minulý rok, vzpomínáme, co nás potkalo, zkoušíme vymyslet název pro „loni“. Nepsané pravidlo, že se obvykle nedaří najít výstižný název během pěti minut, je potvrzeno.

Je tam. Trochu prorezlá plechovka, obáváme se, jak to s ním vypadá. Po opatrném vyndání a lehkém očištění se ale z úst Kiki a Mikro přeci jen linou slova, jež na zakládacím glejtu stojí. Ještě se se zvědavýma očima podíváme na krev, jež nese, a schováváme jej. Rozbalíme wampum, kmenovou indiánskou kroniku, díváme se na uspořádané akce, zkoušíme přiřadit obrázky ke jménům akcí. Děláme si váčky a jdeme do okolí, abychom je mohli přivázat ke stromům a věřit, že se naše tajná přání pro tento rok splní. Nakonec všichni nacházejí strom, jemuž by své přání svěřili, a po krátkém ohřívání rukou u posledních plamínků ještě zpíváme kmenovou motlitbu. Po ní na nás přeci jen vykoukne slunce, snad znamení, že nezapomnělo, že ty teplé dny nakonec přijdou.

Je na čase se vrátit. Balíme všechny věci, a jednotlivými kroky jsme stále blíž a blíž civilizaci, městu, obědu. Na louce si ještě opět zaskotačíme s trávou, na poli olepíme boty hlínou. A na Trávníkách se postupně rozcházíme s vědomím, že kmen má zase o rok víc, plného schůzek, akcí, zážitků. A navíc to jaro.

K tomuto článku je založena fotogalerie.