Tak nejprve co se týče té tradice: Bývaly časy, kdy soupeřila Čan Haka, Woape a Hasiči. Letos však byl počet členů následující: Woape > 10, Čan Haka 4. Hasiči 1,5. Trochu nevyvážený souboj jsme se rozhodli srovnat, ergo týmy byly tvořeny povětšinou smícháním všech účastníků. Průběhu a výsledku hry to však nevadilo, mohli jsme proto vysvětlit pravidla a jít na věc.

Ze své pozice nehrajícího organizátora vám nemohu líčit, jak napínavé byly souboje, útěky či počítání oken univerzity (mělo jich být 48 :), ale tváře, vyčerpané, znavené a zpocené, byly k popukání :). Výpravy na cizí území ale musely být dobrodružné, vždyť co chvíli se mohl zpoza rohu vynořit soupeř! Nastává pak zběsilý úprk do vlastní oblasti, pronásledování a odpočívání v tmavém koutě. A další pokus.

Po skončení jsme se šli zahřát, dali si horký čaj a vyhlásili pořadí jednotlivých týmů. Poblahopřání vítězům se již konalo za pochodu na nádraží. V Otrokovicích jsme se pak rozloučili a s vírou pro další pokračování této napínavé hry se rozešli domů.