Takový hrdina je připraven vždy, proto ho nerozhází ani sraz o půlhodinu dřív, než je odjezd vlaku. Nikdo si to během této chvíle nerozmyslel, vyrazili jsme tedy ve složení Michal I. Udatný, Michal II. Veliký, Kamila III. Bojovná, Sabina I. Sličná, Anežka XIII. Neohrožená, Eliška II. Berkyovna, Markéta IV. Z Otrokovic, Ája III. Fíkovna, Kiki XIV. Moudrá a Evča, vévodkyně Trávnická. Vlak nás dovezl až do Zlína, malého podhradí. Zde jsme přesedlali na motorový dostavník, který nás dovezl až do vesnice Kudlov, vzniknuvši po úprku vojsk obléhajících náš cíl. Tato vojska se zde nakonec usadila natrvalo a stala se vazaly Draka z Jaroslavic. Zde už na nás čeká Zuzka, zkušená průvodkyně, která vedla již mnoho výprav snažících se o vládu nad územím. Traduje se dokonce, že jistý rytíř jel radši dokonce zemřít do bitvy u Moháče, než aby se zúčastnil (tuto výpravu však ještě nevedla :) .
Zuzka dokonale zná terén, vede nás proto neomylně, upozorňuje na nástrahy, nebezpečí, hroby minulých zkoušejících… Najednou nás zastavuje, zpozorovala totiž stopy po nedávném ústupu nějaké skupiny. Naši bojovníci se rozprchají do místního háje, kde ukořistí dva zcela nové katapulty. Ty nám můžou velmi pomoci, pokud víme, jak je využít.
Kráčíme dále. Cesta skýtá mnohá nebezpečí, odhodlání z našich hrdinů však jen čiší, s takovouto výpravou se nemusíme bát (snad). Potkáváme i kořistnické výpravy, které se vracejí naší cestou a početně nás převyšují, dokážeme se však před nepřítelem bleskurychle schovat.
Jsme pod srázem, který se stal osudným nejednomu dobrodruhovi. K překonání je potřeba hbitost, zručnost a hlavně pořádná dávka štěstí. Ája III. Fíkovna mistrně překonává všechny nástrahy a stojí na vrcholu první, postupně se doškrábou (ba ne, naši odvážní se přece neškrábou…oni stanou!) na vrchol všichni, velké problémy má Michal I. Udatný, jež táhne oba katapulty (alespoň myslím, paměť mi vynechává). I on si ale může nakonec cestu prohlédnout z výšky.
On takový odvážlivec se musí občas pořádně posilnit. Krátce tedy skládáme zbraně, které jsme již nashromáždili, a naše ruce berou chleby, rohlíky, řízky či jiné poživatiny. Po pauze zjišťujeme, že některým z nás chybí obutí, které je záhadným způsobem přemístěno asi deset metrů od nás. Ti, kteří nic nepostrádají, se ale rychle chápou situace a za pár minut je již každý člen v plné zbroji.
Cesta je to dlouhá a úmorná, proto se ji snažíme zlehčit hrou, kdy si všichni vyzkouší svou pružnost. Navzájem se dotýkají částmi těla tak, aby tam, kde se již dotkli, se nepustili. Výjimeční se objevují i zde a po právu získávají válečné nástroje, jež byly zatím nerozebrány. Chvilku nato je rozhodnuto, že se musí rozebrat již všechny zbraně, neb jsme blízko. Vytvoříme proto zbrojnici a dalším zápolením spravedlivě rozdělíme kdesi sebranou kořist.
Dostáváme se i přes poslední kopec, projdeme kousek jakousi podivnou vesnicí. A už jej vidíme, onen obávaný hrad! A ano, je tam i drak! Stavíme ale katapulty, míříme a prásk do něj! Sice se ještě chvíli výsměšně dívá, nakonec je ale mohutným obléháním poražen a nastává pravé nefalšované plenění. Anežka XIII. Spolu z Markétou z Otrokovic dobíjejí, velice brutálně, draka. Jiní rabují prostředí hradu. Při tomto drancování nacházíme i poklad! Měšec a několik barevných dukátů, které jsou však nenažranými hrdiny slupnuty. Co už. Chtíč a touha po penězích vedou i některé morálně slabší jedince, aby se obrátili proti svým vůdcům. Velká hanba jim. Když uplyne hodina, po kterou je hrad dán v plén, odcházíme k motorovému dostavníku, následně se svezeme vlakem a již udatné bojovníky vítají zástupy jásajících příbuzných.
A nebo to taky bylo jinak, jeli jsme vlakem, autobusem, šli po asfaltce a nakonec se trefovali do namalovaného draka přilepeného na dětské průlezce. Avšak má paměť je děravá, bojovníci jsou vázáni mlčenlivostí a tak zbývá jen vybrat si, která varianta je ani ne tak správná, jako dobrodružná a hezká.
K tomuto článku je založena fotogalerie. |
